O letních prázdninách roku 1996 se studenti v Denním Věštci dočítají o záhadných zmizení několika kouzelníků. Mezi tyto osoby patří například reportérka Melinda Jestřábová, bystrozor Dirk Stump a spousty dalších. Zároveň byl V Obrtlé ulici zahlédnut momentálně nejhledanější zločinec - Garret Berringer - avšak zmizel stejně tak rychle, jak se objevil.

V Příčné ulici proběhlo slavnostní otevření čajovny, kterého se zúčastnila i profesorka  jasnovidectví Sibylla Trelawneyová. Jak jsme ale zjistili, ne všichni byli věštbou potěšeni. Dvě nešťastné studentky Bradavické školy čar a kouzel dokonce obdržely velmi znepokojující věštbu ohledně návratu do školy. Při cestě do Bradavic zmizela z vlaku studentka Arlette Gérard. Nejdříve se vlakem začal linout podivuhodný vánek, při průjezdu tunelem byl slyšet výkřik z toalet vlaku a od té chvíle nebylo po Gérard ani stopy. Tato skutečnost byla nahlášena řediteli Bradavic Albusi Brumbálovi a následně předána Ministerstvu Kouzel, které celou záležitost začalo okamžitě vyšetřovat. Profesoru Snapeovi začaly ze skladu mizet přísady na lektvary, na což byli studenti upozorněni a důrazně pobídnuti, aby se přihlásili s jakoukoliv informací, případně aby dotyčný suroviny vrátil. 

Jednoho dne studenti opět začali pociťovat ten samý podivný vánek, který si pamatovali z vlaku a tak ho následovali. Dovedl je do trofejové místnosti, kde seděl zahalený muž v bílé robě a mluvil s osobou v krbu, jejíž obličej matně připomínal obličej muže, kterého mohou znát z plakátů v Kotli. Z jejich konverzace vyplynulo, že muž v bílé róbě a muž z krbu mají s těmito zmizeními něco do činění. Muž v bílé róbě se nejdříve stavěl na odpor, protože mu přišlo mizení studentů již přes čáru. Muž z krbu ho ale ujistil, že vše jde podle plánu a že mu má věřit.

Jednoho obyčejného dne se studentka Leah Summers začala chovat velmi podivně - dohadovala se s profesorkou McGonagallovou a jednala velice agresivně a když ji profesorka chtěla odvést. Summers utekla do koridoru, kam ji následoval Snape. Zde také našel po zemi rozházené ztracené suroviny. Summers stále utíkala, až nakonec dovedla studenty a Snapea na nádvoří, kde byl na zemi krví napsaný velký nápis "POMOC". V tom se ve tmě objevila tajemná silueta a jediné, co mohli přítomní rozeznat, byly její svítící oči. Chvíli se nepřirozenou rychlostí míhala okolo kolem přihlížejících a potom zmizela. Profesoři byli svoláni k hlídce po celém hradě.

Následující školní dny se nedělo nic zvláštního, až najednou poklidnou hodinu bylinkářství narušil pan Filch, který se choval poněkud podezřele a zdálo se, jako by něco usilovně hledal. Na pomoc museli být zavoláni profesoři, aby ho ze skleníku vyprovodili. Po vyučování pro několik studentů nastal šok, když přistihli nezvěstnou studentku Arlette Gérard, jak se prohrabává flakonky a přísadami v učebně lektvarů. Poté utekla přes Snapeův sklad surovin, od kterého z nevysvětlitelných důvodů měla klíč a opět jako by se po ní slehla zem. Co tam hledala a co ji nutí schovávat se z dosahu obyvatelů hradu?

Při halloweenské akci bylo ve velkém bludišti nalezeno několik kusů roztrhaného papíru, které podle všeho nebyly součástí úkolů, které studenti v bludišti plnili. Po usilovném luštění a přemýšlení došlo několik studentů k závěru, že jde o varovný vzkaz od Arlette Gérard, ve kterém mluvila hned o několika věcech. Pravděpodobně je vězněna někým přímo na hradě nebo v blízkosti hradu a byla to právě ona, kdo vytvořil nápis na nádvoří - krví, kterou vzala svému únosci - avšak jeho ta krev údajně nebyla, jednalo se o krev, kterou někomu vzal. Celá záležitost se začíná opravdu pěkně zamotávat. Nechají si studenti tento objev pro sebe a budou pátrat na vlastní pěst, nebo s ním půjdou za profesory?

Nebyl by to bradavický večer, kdyby se zase něco podivuhodného nepřihodilo. Vše začalo, když Protiva začal pokřikovat na nádvoří přeměňování "KDE JSII?!!" Vypadal jako smyslu zbavený. Někoho hledal. Samozřejmě by to nebyl Protiva, kdyby u toho neudělal pořádný virvál. Jeho pobláznění si všiml celý hrad. Neměl ovšem halucinace či jiné blouznění. Zahlédl muže zahaleného v černém. Naháněl mu strach, ale věděl, že něco není v pořádku a nemohl to tak nechat být. Spolu se studenty tohoto muže následovali. Všimli si jak vykrádá Snapův kabinet, tam se ovšem nezastavil. Došel až do trofejové místnosti a usedl ke krbu. Ano, vypadalo to jako ten stejný muž, kterého studenti u tohoto krbu již několikrát záhlédli. 

Kdo je ten muž a co má v plánu? 

V krbu promlouval s povědomě vypadajícím obličejem. Kde jsme ho jen již viděli? Bavili se o svém plánu. Zdá se, že na hradě hledají nějakou surovinu, která má být spojena s prastarou magií. Bavili se ovšem o tom, že po ní na hradě není ani stopa. Nenašel ji ani zahalený muž ani jakýsi "Darien", kterého zahalený muž  také nazval stvořením. Obličej z krbu si byl ale stále jistý, že surovina na hradě je. Musí se prý ukrývat na nějakém schovaném místě, o kterým ví možná jen samotný Brumbál.

Čím je ta surovina tak vzácná, že by o ni věděl jen Brumbál? Hmmm... prastará magie, ztracené dědictví z Transylvánie a podivuhodné stvoření na hradě. Možná vše začíná přeci jen již zapadat do sebe. Tím jejich rozhovor ovšem neskončil. Zahalený muž nebyl s plány muže z krbu spokojený. Prý již Darien udělal příliš škody a "zahalenec" již nebude tupě přihlížet. Na to mu ten z krbu odvětil: "Copak mi již nedůvěřuješ? Však víš jaké jsou plány. Zůstaň věrný své roli nebo další krev bude na tvých rukou"

Odpověď zahaleného muže byla: "Jediná krev na mých rukou, bude krev toho upíra".

Další den začal jako každý jiný, pouze s jednou malou změnou. Profesor Snape ohlásil do školního rozhlasu nepřítomnost ředitele Brumbála a jeho zástupkyně profesorky McGonagallové, kteří museli na mimořádnou schůzku na Ministerstvo kouzel. Z tohoto důvodu, bude během dne zastávat jejich pozici právě on. Studenti se věnovali mimoškolním aktivitám, atmosféra na hradě byla klidná a pohodová. To by ovšem nebyly Bradavice, kdyby se příchodem večera vše nezvrtlo. Profesor Snape a malá hrstka studentů spatřili upíra Dariena na pozemcích školy. Zavládla panika. Profesor Snape poslal všechny studenty i profesory do Velké Síně, kde jim následně oznámil neprodlený přesun všech studentů do jejich kolejí. Zmijozelskou kolej si vzal na starost právě on, jakožto ředitel koleje, Mrzimorskou kolej profesorka Hoochová, profesor Tenngeod studenty a studentky z Nebelvíru a Havraspárské doprovodil profesor Stone.

Po příchodu na kolejní místnosti a ujištění se, že jsou všichni v bezpečí, začali profesoři hlídkovat na chodbách. Byla to ovšem chyba? Upír Darien jim proklouzl "mezi prsty" a začal postupně rozsévat strach a působit chaos ve všech kolejních místnostech. Spoustu studentů zranil, zbylé pouze znehybnil a vyděsil. Po tomto zjištění, vyhlásil profesor Snape do školního rozhlasu okamžitý přesun všech studentů i profesorů zpět do Velké Síně, kde jim bude poskytnut nocleh a ošetření. Na hradě byl vyhlášen nouzový stav. Všechny vstupy do hradu, včetně dveří od Velké Síně byly uzamčeny a studenti museli přečkat noc ve spacích pytlích na podlaze Velké Síně. Skončí již brzy toto nebezpečné období ve škole? Zakročí konečně ministerstvo proti této zrůdě, nebo se o vše budou muset postarat zaměstnanci školy? A budou studentům užitečné drahokamy, které jim rozdal pan profesor Tenngeod?

Ani následující víkendový den v Bradavicích se nenesl v duchu klidu a míru, ale nýbrž přesně naopak. V podvečerních hodinách se bradavickými stěnami začal linout hluk, který dovedl studenty na tréninkové hřiště. Zde našli profesora Tenngeoda , který bojoval s upírem. Šlo opravdu o pozoruhodné a nebezpečné magické dovedností, které studenti jistě zatím nikde neviděli. I z toho důvodu jim profesor přísně vzkázal, aby se k souboji nepřibližovali, zjevně v zápalu boje nemohl zaručit, že se studentům něco nestane. Souboj byl dlouhý, ale profesor Tenngeod se zdálo, že vyhrál. Upír byl zraněn, utíkal pryč a za sebou nechal pouze krvavou stopu. Profesor Tenngeod běžel za ním a od té doby nebyl k vidění. 

Studenti dlouho nečekali a i přes všechny zákazy následovali krvavou stopu, která vedla ven z hradu do temného lesa. Stopa je dovedla do upířího doupěte. Vypadalo to velice nebezpečně, ale po delších domluvách se rozhodli prozkoumat zdejší sklep. Studenti druhého ročníku jakožto zkušenější se vrhli tomuto nebezpečí čelit jako první. Povedlo se jim ubránit před  krvelačnými netopýry, kteří měli doupě chránit ve chvíli kdy upír zrovna nebyl tak úplně doma. Sklepení bylo temné a odhalovalo jaká zrůda je Darien doopravdy zač. Co se zde ale skrývalo? Byla to ztracená studentka Arlette. Zavřená v cele a na studenty vůbec nereagovala, vypadala jako tělo bez duše. Studentům se ale díky spolupráci povedlo Arlette zachránit život a dostat ji zpět do Bradavic.

Pár týdnů před koncem školního roku se na hradě konal soubojový turnaj. Brumbál byl bohužel ale zase nepřítomný, pár minut před začátkem akce byl odveden ministerským pracovníkem řešit nějaké záležitosti. Turnaj se tedy konal bez účasti ředitele školy, ale i tak byl velice napínavý pro všechny sledující i pro zúčastněné. Konečně byl klidný víkend. Tomu by tak skutečně bylo, kdyby při vyhlašování na pódium neseskočil upír Darien, který byl naprosto pomatený a i v denní dobu a přitomnosti většiny profesorů napadl znovu studenty přímo ve Velké síni. Profesoři byli ovšem pohotoví, studenty chránil profesor Stone, Snape a profesorka McGonagallová. Do souboje s upírem se opět pustil profesor Tenngeod. Upír byl ale mrštný a odolný, většina ohnivých kouzel profesora netrefila svůj cíl a Darien ve správný okamžik vzdy zmizel a objevil se úplně jinde. Souboj byl dlouhý a vyčerpávající. Zdálo se, že Darien znovu uteče, ale Tenngeodovi se povedlo mu uštědřit omračující ránu.

Poté ovšem nastalo něco, co nikdo nečekal. Tenngeod použil kletbu, která otřásla celým hradem. Jednu z těch která se nepromíjí a to rovnou tu smrtící. Kletbu AVADA KEDAVRA.

Z upíra v okamžiku několika setin vyzářila poslední jiskra života a jeho tělo se svalilo na zem. Ve Velké síni nastalo ticho, nikdo nevěděl co řict, všichni byli v naprostém šoku. Nebezpečí, které tato krvelačná stvůra představovala bylo sice odvráceno, brány bradavic otevřeny, ale činny profesora Tenngeoda, ačkoliv možná hrdinské, či nikoliv? Tyto činy nelze omlouvat a tak je jisté, že po této události bude muset Levius čelit těžkým následkům.

Na poslední společné hodině s profesorem Tenngeodem si studenti poslechli příběh z jeho cest. Mluvil o dobrodružství, které před téměř 12 lety zažil se svými přáteli. Díky nalezené kopii deníku Vlada Drákuly se jim povedlo najít sídlo prvotních upírů v Transylvánii. Z jejich sídla ovšem zbyly jen ruiny porostlé mechem. Po delším zkoumání ale nalezli vstup do podzemí, kde se nacházela stará středověká alchymistická laboratoř. Tato laboratoř byla plná kotlíku, lahviček s podivuhodnými tekutinami a dalšími podivnými předměty. Našli zde ovšem i malou knihu s receptem na lektvar, který byl pojmenován jako lektvar života.V popisku tohoto lektvaru bylo "život dává, či život bere".

Tenngeodovi to nedávalo smysl, ale po přečtení deníku se dozvěděl jak to vlastně bylo s upíři kletbou. Prvotní upíři byli prokleti temnou magií, která z lidí udělala noční stvůry, které se musely živit krví, nemohli vycházet na světlo a v jejich krvi kolovala nesmrtelnost, aby je tato kletba ničila na věky. Upíři to nejdříve brali jako dar, ovšem později je začala kletba ničit a tak vytvořili lektvar, který jejich krev upraví tak, aby nebyli nesmrtelní. Ještě před tím ovšem odebrali do ampulek trochu své nesmrtelné krve a ampulky ukryli. Pokud by jejich krev byla nalezena, bylo by tak možné vytvořit lektvar života , který prvotní upíři vymysleli. Sobě tak život odebrali a ten kdo by lektvar vytvořil, by získal věčné mládí. Je tato krev snad právě tou surovinou, kterou Darien hledal?

Poslední víkend před vypuknutím závěrečných zkoušek v Bradavicích byl opět plný nečekaných událostí. Vše začalo tím, že u snídaně se k nelibosti některých studentů i profesorů objevili ministerští pracovníci Odboru vyšetřování Donovan a McNully. Patrně měli spadeno na profesora Tenngeoda, kterého si krátce po snídani Donovan zavolal do kabinetu, pravděpodobně za účelem výslechu. Někteří studenti se pokusili rozhovor odposlechnout, ale marně - byla místnost snad očarována zastíracím či matoucím kouzlem?

Po hodné chvíli nakonec místnost opustili oba výše zmiňovaní, profesor Tenngeod poněkud rozladěn. Uvědomujíc si, že Ministerstvo je mu v patách musel začít jednat a urychleně vyhledal studentku Arlette Gérard, u níž doufal, že mu poskytne odpovědi na otázky týkající se lokalizace suroviny, kterou na Hradě hledal upír Darien. Přece jenom s ním strávila hodně času, musí něco vědět! Arlette však měla také několik otázek, na které jí chyběly odpovědi. Přistoupila tedy na možnost "výměnného obchodu" a následovala profesora do Věže zakladatelů, kde se dozvěděla pravý důvod svého únosu a následného zadržení upírem. Odpověď, na kterou Tenngeod čekal, však nepřicházela, omráčil tedy Arlette a z její hlavy hůlkou vytáhl dlouhou stříbrnou nitku - vzpomínku, kterou následně prohlédl za využití myslánky a vyrazil do místa, kde se ona hledaná surovina měla nacházet - do kaple.

Do kaple profesora Tenngeoda velmi rychle následovali také studenti, objevili tajný vchod do místa pod kaplí, které vypadalo jako velká katedrála. Nicméně na tomto místě čekalo několik nástrah, se kterými se mladí kouzelníci museli nejdříve vypořádat. První z nich byli strážci katedrály - mohutné sochy, které museli studenti napřed porazit a poté hádanka, kdy bylo nutné ve správném pořadí a správnými tóny rozeznít honosné varhany. Po zaznění správné kombinace se otevřel vchod do tajného skladiště. Bohužel však už na první pohled bylo jasné, že se do skladu někdo dostal jako první, na zemi byl nepořádek a zlatá vitrína v čele místnosti byla rozbitá a prázdná.

Brzy na místo přispěchali i ministerští pracovníci Donovan a McNully. Jejich zdržení by se dalo připsat na vrub profesoru Brumbálovi, který si je v pravou chvíli (a kdoví, jestli úmyslně?) zavolal do své pracovny s tím, že by chtěl také vydat svědectví. Ministerští vyšetřovatelé se pokusili vyklidit místnost a započít zajišťování stop, nečekali však takový odpor ze strany studentů. Vzpurná studentka Tomball úmyslně zapálila jednu ze skříní, která mohla být důkazním materiálem a pomocí kletby se pokusila zničit místnost a ohrozit i Donovana, v jehož bezprostřední blízkosti kletbu pro způsobení výbuchu použila. Z toho důvodu byli ministerští nuceni tuto slečnu umravnit spoutáním a pokusili se ji vyvést. Na toto však negativně zareagovali další studenti, zejména druhého ročníku, kteří na výzvu Ministerstva odmítli odejít a začali kouzlit proti úředníkům. Tento odpor studentů již nešlo dále tolerovat, jejich snahy byly potlačeny a dotčení studenti byli informováni o hrozbě disciplinárního řízení z důvodu napadení úřední osoby a maření vyšetřování, sovy z Ministerstva můžou nyní již být na cestě.

V konečném důsledku však cenná surovina - krev původních upírů zůstala v rukou profesora Tenngeoda a nikoliv Ministerstva. Ministerští ihned po vypořádání se se studentskými delikventy horlivě odletěli na košťatech s jasným cílem pokusit se Tenngeoda dostihnout a zastavit.

Provinění profesora Tenngeoda byla jasná. Ministerstvo se mu vydalo v patách, nechali se ovšem nalákat na falešnou stopu. Tenngeod zjevně věděl, že nebude mít příliš času a tak na ministerské pracovníky nachystal menší lest. Získaného času využil k sjednání schůzky. Na tuto schůzku, která se konala v temném lese přišel jakýsi muž, podle jeho chování se dalo uvažovat, že se jedná o dobrého přítele Tenngeoda. Zdálo se , že to bude právě ten muž, se kterým celý rok komunikoval pomocí krbu. Na této schůzce mu předal lahvičku s krví a tento tajemný muž s lahvičkou rychle zmizel. Načasování nemohlo být snad ani těsnější, neboť do pár sekund se na místě objevili ministerští, kteří ihned přenesli Tenngeoda na ministerstvo, kde měl probíhat jeho soud. 

Ministerstvo dovolilo profesorovi ještě splnit jeho povinnosti jakožto kantora. Tenngeod se tedy vrátil na hrad, kde dokončil závěrečné zkoušky se studenty. Toto byla ovšem poslední chvíle, kterou na hradě mohl strávit, protože během závěrečné hostiny byl vznesen rozsudek, který shledal profesora Levia Tenngeoda jako vinného. Během hostiny byl tedy odveden ministerstvem, kterého ho mělo převézt do cely s nejvyšší ostrahou a to do nechvalně známé věznice jménem Azkaban.

Názor na Tenngeoda si může udělat každý sám, z jeho konání na hradě vyvstává spoustu nezodpovězených otázek. Zdálo se, že se snaží konat vše pro studenty a být příkladem. Zachránil je před upírem a uvalil na sebe tak těžký rozsudek. O upírovi ovšem věděl a dokonce spolupracoval s někým, kdo upíra na hrad dovedl. Nakonec sám i dokonal práci, kterou měl upír zvládnout - získat lahvičku s krví prvotních upírů.

Jeho uvěznění do Azkabanu ho ovšem ani nijak nepřekvapilo ani nevystrašilo. Bylo snad vše součástí nějakého většího plánu?

* pokud vaše postavy v minulém roce na Hradě nebyly, nemohou o těchto událostech příliš vědět, dodržujte, prosím, zásady RP